Můj nejlepší kamarád je můj milenec

      Od známých slyším každou chvíli, že po mně můj nejlepší kamarád touží. Říkala jsem si, že mi to je jedno, když jsme oba zadaní, ale stejně mě to k němu táhlo. Začínalo to hlavně, když jsme byli spolu na pivu, asi ztratil zábrany. Naposled jsme se viděli i se společnou kamarádkou, ke které jsme nakonec šli i přenocovat. Skončili jsme na spolu na jedné posteli... To ale nenasvědčuje tomu, že by se něco nutně muselo stát. Musel tam být impuls. Nevím, jestli byl z mojí nebo z jeho strany, ale stalo se tak. I přes alkohol v krvi jsem si to dokázala užít a nebylo to jen jednou. Kamarád se mi posléze omlouval, že to určitě nebylo nic moc, když má vypito. No, pokud tohle nebylo nic moc, chci to s ním zažít normálně...
     Oba dva máme nahnuté vztahy, ne kvůli naší aférce, ale kvůli našim drahým polovičkám. Můj přítel neuvěřitelně žárlí, i když do teď neměl proč, nechová se ke mně tak, jak se choval dřív a sám mě podvádí. A kamaráda to s přítelkyní prostě už nebaví, asi půl roku poslouchám, že nemají společné zájmy a po dvou rocích už to prostě nedává. Myslí si, že opadlo to prvotní zamilování a teď to bere jen jako "kamarádství s výhodama" (nemám ráda tenhle termín, něčím se mi hnusí).
      Tak uvidíme, co bude dál...