Sex mi ničí život

     Možná si řeknete, že je to zvláštní nadpis. Jak by mohl někomu sex ničit život? Úplně jednoduše... Vždy jsem věděla, že mám sex raději než ostatní, ale nikdy jsem to nepřisuzovala nějaké závislosti. Poslední dobou si tím ale tak moc jistá nejsem. Jistě, blog se jmenuje "Polonymfomanka" a já si tak občas ze srandy říkám, to jsem ovšem ale nečekala, že se můj "stav" zhorší.

     Od jisté doby vždy, když mi partner odmítne sex, začnu brečet. Už jsem o tom dokonce i psala, do teď jsem ale nepřišla na to, proč tomu tak je. Nikdy předtím se mi to nestávalo, tak proč najednou teď? Partner na mě není ošklivý, protivný, úplně normálně jen řekne, že nemá chuť, protože je unavený a já to akceptuji. Bohužel moje vagína ale ne. Vnitřně vím, že je vše v pořádku a prostě bude sex jindy, ale neudržím se a začnu natahovat. Jediný způsob, jak mě uklidnit, je mě obejmout a mlčet.

     Na tohle si už partner zvyknul, ale před týdnem se stalo něco, co šokovalo hlavně mě. Už mi tekly slzy, ale nebyla jsem schopná přestat nutit přítele do sexu, prostě to nešlo. Když mě drsněji odmítnul a posunul mě (leželi jsme v posteli) zpět na moji půlku, naštvala jsem se a měla jsem chuť mu dát facku, ne-li pěstí. Naštěstí mám pořád svědomí a byla jsem při smyslech, tak jsem ho jen praštila do ruky, což vzal s klidem (byl tak unavený a chtěl spát, tak neřešil, že ode mě dostal celkem velkou ránu), ale mě to vzalo. Nechápu, kde se to ve mě vzalo a co to mělo být. Pořád si stojím za tím, že netrpím nymfomanií, jak si mám ale tohle vysvětlovat?

     Když jsem na tohle téma později zavedla s partnerem řeč, řekl mi, že nejsem schopna akceptovat to, že je unavený a prostě nemá na nic chuť. Ne, já to chápu, vím to, jen to nejsem schopná ukázat navenek. Přítel ví, jak to se mnou je a snaží se mi pomáhat. Já se taky snažím a když mě odmítne, prostě jdu dělat něco jiného. Chtěla bych se zbavit i toho brečení, které je samo o sobě taky zcestné.